O tábořišti
Táborová základna Pihatý je ve vlastnictví 37. PS. Patří k ní louka se stany, které dominuje třípatrová věž (postavená loňský rok) a stožár, a dále hájek s několika dřevěnými objekty, které tvoří zázemí tábora. V největší budově je kuchyně a jídelna. Kuchyně je vybavena velkým sporákem na tuhá paliva, dvěma pracovními pulty, tekoucí vodou a samozřejmě spoustou nádobí. Výdejním okénkem je spojena s jídelnou, kde jsou dva dlouhé stoly a místo na sezení pro 30 lidí. Jídelna slouží za deštivých dnů také jako klubovna. Za hezkého počasí jsou další možnosti stolování u venkovního stolu před jídelnou.
Kromě ústřední budovy tvoří zázemí tábořiště ještě několik menších dřevěných objektů, ve kterých je ošetřovna, skladiště zásob, sklad nářadí a táborového vybavení, zázemí vedoucích a umývárka s větším množstvím lavorů a funkční teplou sprchou s bojlerem na dřevo. Dále je součástí tábořiště přístřešek na mytí nádobí s brutarem (kotel na ohřev vody), korýtka s kohoutky, čtvero suchých záchodů (dva dívčí, dva chlapecké), odpadový koutek a vsakovačka.
Na louce každý rok stavíme přibližně 20 podsadových stanů (podle potřeby, je možnnost postavit až 25 stanů). Louka je v mírném svahu, což zaručuje, že není podmáčená za deštivého počasí. Kvůli svahu je však nutné při stavbě stanů podkládat podlážky tak, aby byly vodorovné, což je poněkud pracné, ale zase mají naše stany pěkné „verandičky“ vhodné k vysedávání.
Každý stan je vybaven pevnou podlážkou po celé ploše, dvěma postelovými rošty a dvěma molitany. Celty jsou zánovní a nezaznamenali jsme vážnější problémy s protékáním (v případě potřeby máme dostatek náhradních celt). Poličku na drobnosti si starší děti samy vyrábějí, mladší využívají bytelných kusů z předchozích let.
K tábořišti patří i háječek u rybníka a malé molo. Rybník Pihatý (něžně zván Piháček) sice není vhodný ke koupání, je příliš mělký a má bahnité dno, přesto (nebo spíše právě proto) je krásnou přírodní lokalitou s bohatou faunou a florou (z větších živočichů zde kromě žab, které nám zpívají večerku, kachen a ryb byla pozorována i ondatra). Molo a případná loďka jsou tedy především oblíbeným místem relaxace od rušného (a často dost hlučného) dění v samotném táboře.
Rybník Pihatý je součástí kaskády šesti rybníků, z nichž hned vedlejší, rybník Strž, je příjemným přírodním koupalištěm s možností pozvolného přístupu do vody i se skokánkem a dostatečnou hloubkou u hráze.
Vedle samotné táborové louky, která je ve vlastnictví naší skupiny, je obecní louka, kterou využíváme na hry a jako hřiště na fotbal a softbal. Síť na volejbal, přehazovanou či badminton je natažená na táborovém náměstíčku, z čehož mají radost všichni motoristi zavítavší do našeho tábora.
Hned u tábora je vysoký smrkový les, který je pro svou snadnou prostupnost vhodný i pro hry pohybové, vyžadující běh a jiný rychlý pohyb. Bezpečnost je zvyšována intenzivním sběrem chrastí na podpal. Dál v lese najdeme i různé hustníky a křovinaté porosty, které jsou vhodné pro větší terénní hry s využíváním schovávání (taky je tam již výrazně méně vysbírané to chrastí, protože kdo by chodil daleko, že). Les u tábora je evidentně zdravý, soudě alespoň podle obřích mravenišť.
Kolem tábořiště vede polní cesta, po které je možné do tábora přijet i osobním automobilem (za deštivého počasí to pravda vyžaduje trochu odvahy, znalost terénu a občas i několik párů silných rukou). Přibližně ve vzdálenosti 2 km jsou v různých směrech tři vesnice – Oselce, Řesanice a Nová Ves. Poslední jmenovaná je sice blíže, ale zato se jedná jen o osadu s pár staveními a bez jakéhokoliv zázemí. V Oselcích je oproti tomu obchod, pošta, autobusová zastávka, škola, zámeček, hospoda a na nedalekém kopci poutní kaplička Sv. Markéty (proto se zde v polovině července, tedy v době našeho tábora, také koná pouť). Nejbližší železniční zastávky jsou asi 4 km od tábora v Kotouni a Kasejovicích. Nejbližší větší města v okolí jsou Horažďovice (16 km), Nepomuk (13 km) a Blatná (20 km).
